Copyright © pohodanovapec.cz 
Fazole patří mezi nejoblíbenější plodiny v zahradách, protože je nenáročná na pěstování, výživná a při správné péči dokáže přinést opravdu bohatou úrodu. Fazole jsou teplomilné rostliny, a proto je důležité počkat, až pomine riziko přízemních mrazů, což v našich podmínkách obvykle znamená období od poloviny května.
V našich podmínkách se nejvíc pěstuje fazol obecný, z kterého vzešly dvě růstové formy - tyčkové (pnoucí) a keříčkové. Tyčkové fazole mohou dorůst až do výšky dvou až tří metrů, a proto vyžadují pevnou oporu. Keříčkové fazole dorůstají nižší výšky, obvykle kolem 30 až 60 centimetrů, a jejich velkou výhodou je, že nepotřebují žádnou oporu.
Keříčkové fazole (Phaseolus vulgaris var. nanus) pěstujeme spíše pro celé lusky než pro semena. Keříčkové rostliny této odrůdy jsou stabilní, nepoléhají, takže fazolové lusky se nedotýkají země a mnohem méně plesniví. Keříčkové fazole mají nižší nároky na živiny než ty popínavé, na místě s chudou půdou od nich ale žádné zázraky nečekejme.
Naopak tyčkové fazole mají výhodu delšího období plodnosti a obvykle i vyšší výnos, což znamená, že z menšího počtu rostlin získáte více lusků. V případě tyčkových fazolí je správně zvolená opora pro fazole nezbytná pro zdravý růst rostlin. Opora by měla být připravena už v době výsevu, abyste později nepoškodili kořenový systém rostlin.
Pro fazole je důležitý výběr správného místa. Mají rády teplo a nesnášejí větrno. Přímé odpolední slunce také nemusí být to pravé. Nejlépe se fazolím bude dařit na stanovišti, kam svítí dopolední slunce, vyhovuje jim i polostín.
Z luskovin se jedná o nejvíce náročnou plodinu především na půdu, jelikož má v porovnání s ostatními méně rozvinutou kořenovou soustavu. Nejvíce fazolím vyhovují půdy propustné, spíše lehčí, bohatě zásobené vápníkem a humusem. Nevhodné jsou pak naopak půdy těžké a vlhké. Půda pro pěstování by měla být lehčí až středně těžká, mírně vlhká s neutrální reakcí 6-7 pH.
Výsev fazolí se provádí v termínu přibližně od 1.5. do 25.5. (i do konce června). Fazole sázíme až přestanou přízemní mrazíky a půda je dostatečně prohřátá tj. teplota půdy okolo 10 stupňů. Semínka se vysévají do hloubky 4-8 cm při teplotách půdy 8-10 °C. Klíčení je epigeické (=nadzemní).
Sázíme 3 - 6 fazolí pnoucích, zhruba 7 cm hluboko a 80 cm od sebe. Keříčkové sázíme po 3 - 4 kusech zhruba 35 cm od sebe. V malovýrobě se často ukládají 3 semena do hnízd ve sponu 35x35 až 45x45. Před výsevem půdu dobře prokypřete.
Opora by měla být dostatečně pevná a vysoká, ideálně alespoň dva metry, protože fazole se přirozeně ovíjejí směrem nahoru. Opora by měla být odolná proti náporům větru. Nezapomeňte, tyčkové fazole vyžadují oporu. Opora by měla být připravena už v době výsevu, abyste později nepoškodili kořenový systém rostlin.
I když fazole nepatří mezi extrémně náročné rostliny na vodu, správná zálivka hraje důležitou roli zejména v určitých fázích růstu. Nejvíce vody fazole potřebují během kvetení a následné tvorby lusků, kdy nedostatek vláhy může negativně ovlivnit úrodu. V období klíčení a při nasazování lusků vyžadují fazole vydatnou a pravidelnou zálivku.
Pro fazole je důležitý dostatek vláhy v době, kdy fazole klíčí a rostlinka je malá. Fazole mají mělký kořenový systém, takže se zalévají přímo ke kořenům. Nesmí se přemokřit, protože pak hrozí houbové choroby, na které jsou fazole náchylné. Když se objeví květy, zaléváme rostliny vydatně jednou týdně, to je lepší než po troškách každý den.
Půdu udržujeme nakypřenou a bez plevelu. Kolem keříků můžeme rozprostřít mulčovou nastýlku, která jednak zmírní odpar vody, jednak potlačí růst plevele. Ale pozor, v teplém, vlhkém materiálu se s oblibou zdržují žraví slimáci, pro které jsou ohromnou delikatesou listy a stejně tak i plody.
Při pěstování fazolí se vyplatí dodržovat několik osvědčených zásad, které mohou výrazně zlepšit výslednou úrodu. Je vhodné střídat plodiny a nevysazovat fazole na stejné místo každý rok, protože tím předejdete vyčerpání půdy. Semena se nevysévají na záhon, kde rostly v předchozích třech letech hrách či fazole, mnozí škůdci dokážou v půdě dlouho přežívat.
Fazole si dokážou vázat dusík ze vzduchu, proto není nutné je nadměrně hnojit dusíkatými hnojivy. Podobně jako hrách mají i fazole na kořenech nitrofilní bakterie, které na sebe vážou vzdušný dusík a obohacují tak půdu.
Zdárný růst jinak téměř bezproblémových fazolí mohou ohrozit škůdci a choroby, nejzávažnější jsou antraknóza, květilka všežravá a zrnokaz fazolový. Mezi další nepřátele patří mšice, svilušky a plži, plíseň šedá, rez fazolová, hnědá skvrnitost listů a bakteriální skvrnitost.
Chceme-li fazole ochránit, kupujeme raději semena ošetřená proti chorobám, pokud sázíme vlastní semena, ošetříme je před výsevem vhodným insekticidem a fungicidem. Semena nevyséváme na místo, kde luštěniny rostly v předchozím roce, protože mnozí škůdci dokáží v půdě přezimovat a mohli by pak napadnout novou úrodu. Ve vlhkém roce se doporučuje postřik například měďnatými přípravky proti houbovým chorobám.
Ke kuchyňskému zpracování používáme nedozrálé lusky s ne zcela vyvinutými semeny. Lusk je zralý, když po lehkém ohnutí praskne. Lusky sklízíme za mlada, odkrojíme jim špičky a vaříme jako zelené fazolky. Lusky dorůstají postupně, takže je sklízíme průběžně.
Fazole určené na suché semeno se liší od fazolí sbíraných na lusk. Jsou to odlišné druhy a nikdy se nehodí na obojí. Fazole na semeno mají v lusku tuhou blánu a vlákna. Lusky jsou širší a lehce se loupou. Semena by měla být pevná, dobře vyzrálá a zcela vybarvená.
Fazole je jedlá luštěnina s velmi vysokou nutriční hodnotou a vysokým obsahem bílkovin, které jsou vhodné pro člověka (obsahují 26-29 % dusíkatých látek). Zelené lusky jsou pak významným zdrojem karotenu a vitamínu C. Dále obsahují celou řadu ostatních vitamínů (především skupiny B), minerální látky (vápník, železo, fosfor, draslík, zinek, hořčík a jiné) a vlákninu. Mají nízký obsah tuku (1-1,5 %) s příznivým složením mastných kyselin (55-85 % nenasycených).
Zrna i lusky ale také obsahují jedovatý toxalbumin fasin, který se zcela rozloží, teprve když fazole vaříme déle než 15 minut. Nikdy je tedy nekonzumujeme syrové. Před konzumací je potřeba fazole máčet ve studené měkké vodě (nejlépe po celou noc) a pak si z nich jen stačí vyrobit pokrm dle vašich preferencí.
Popínavé fazole se hodí k pěstování na balkonech a terasách, kde máme možnost vést je do výšky. Na druhou stranu je můžete pěstovat i na balkóně, kde je necháte proplétat dřevěnou konstrukcí u zdi. Keříčkové fazole se skvěle hodí i do nádoby na balkon.
Jako alternativu doporučujeme předklíčení, aby rostlinky byly větší a měly delší čas na celý vegetační proces. Předklíčením předejdete hrozbě, že než se uchytí, napadnou je škůdci nebo uhynou.
| Typ fazolí | Hloubka výsevu | Spon mezi rostlinami |
|---|---|---|
| Tyčkové (pnoucí) | 6-8 cm | 80 cm (6-8 semen/hnízdo) |
| Keříčkové | 3-5 cm | 30-40 cm (3-5 semen/hnízdo) |
Velice plodná a výnosná tyčková odrůda ideální na malé zahrádky s limitovanou rozlohou půdy. Skýtá nádherné, fialově zbarvené, protáhlé lusky, které po uvaření zezelenají. Lusky sklízíme za mlada, odkrojíme jim špičky a vaříme jako zelené fazolky.
Stará americká keříčková odrůda pěstovaná na zrno. Velice plodná! Keříčkové rostliny této odrůdy jsou stabilní, nepoléhají. Stará odrůda keříčkových fazolí na suché zrno.
Fazole velké bílé - máslové a fazole velké barevné - švábka jsou obě pnoucí. Na pěstování je jednodušší fazole bílá velká. Fazole barevná velká má stejně vynikající klíčivost, ale je trochu náročnější na podmínky.
Fazole patří mezi nenáročné a přitom velmi užitečné rostliny, nabízející rozmanitý užitek. Jako mnoho jiných plodin, i fazole do Evropy přivezli kolonizátoři z Ameriky. Nebýt fazolí a rýže, dvě třetiny lidstva by trpěly hladem.
Copyright © pohodanovapec.cz
