V případě kečupů existuje totiž spousta zdravotních a stravovacích rizik. U kečupů bychom si měli dát pozor zejména na přidaný cukr a sodík, tedy na přidanou sůl. Logo Vím, co jím zatím nenese žádný kečup. Při průzkumu v obchodě se nám nepodařilo najít takový, který by kritériím naprosto dostál. Soli by totiž měl podle kritérií kečup obsahovat maximálně 1,8 g na 100 g výrobku. Problém pak představuje doslazování. Cukr totiž výrazně navyšuje energetickou hodnotu, jejíž kritérium je při hodnocení Vím, co jím méně jak 100 kcal (420 kJ) na 100 g výrobku. Z tohoto pohledu by kritérii mohli projít kečupy slazené jinak než cukrem, případně kečupy s přívlastky "fit" a podobně. Velké rozdíly v kvalitě kečupů jsou dány použitými surovinami, recepturami a technologickými úpravami.
K nejčastějším prohřeškům u tohoto typu výrobku patří šizení rajčatového protlaku. Rajčatový podíl byl pak nahrazován v lepším případě přídavkem levnější přírodní složky (jablečnou dření, karotkou, cibulí), v běžnějším případě přídavkem cukerných sirupů, modifikovaných škrobů nebo jiných aditiv. Požadavky na kečupy definuje i vyhláška ministerstva zemědělství č. 157/2003 Sb. Podle této vyhlášky u kečupů, u nichž musí být obsah „refraktometrické sušiny“ (= obsah „cukrů“ měřený refraktometrem) nejméně 25 %, se požaduje, aby alespoň 7 % sušiny pocházelo z rajčat.
Pochází z východní Asie, kde se používal jako omáčka na ryby. Jednoznačně nelze říci, ve které zemi byl poprvé vytvořen. Uvádí se Čína, Indie, Malajsie, Vietnam nebo Japonsko. O jeho popularizaci se zasloužila Amerika. Domácí kečupy se připravují ze spařených rajčat, která jsou zbavená dužniny. Spolu s cukrem se přivedou k varu, často se přidávají ještě další suroviny (ocet, koření, škroby, aromata) a směs se krátce povaří, výsledná směs se rozmixuje.
Výživové hodnoty uvedené níže ukazují typický profil na 100 g výrobku. Cukry bývají kolem 23 g, sacharidy 25 g, sodík kolem 1100 mg. Z pohledu energetické hodnoty bývá nejčastější pro kečupy kolem 100 kcal na 100 g, což je z hlediska denního příjmu významný podíl při časté konzumaci.
Rizika spojená s vysokým obsahem cukru a sodíku: nárůst tělesné hmotnosti, zubní kaz, zvýšené riziko cukrovky, hypertenze a další kardiovaskulární potíže při časté konzumaci. Nízká nutriční hustota z hlediska vitaminů a minerálů je dalším činitelem, který mívá kečup doprovázet.
Vyzkoušejte netradiční variace na klasický dip z kečupu a majonézy
Jak vybrat? Kečup by měl mít hlubokou červenou barvu a hustou, hladkou konzistenci. Chuť by měla být vyváženou kombinací sladké a kyselé s nádechem koření. Vyvarujte se kečupu, který je příliš řídký či má extrémně sladkou či mdlou chuť. Dobrý kečup doplní různé pokrmy, aniž by je přehlušil.
Jak skladovat? Kečup po otevření uchovávejte v chladu. Původní lahvička přispívá k udržení chuti a konzistence. Pravidelné chlazení zajišťuje čerstvost a zabraňuje růstu bakterií.
Zbytek kečupu lze využít mnoha způsoby: marinády, omáčky na grilované maso, základ pro omáčky, dip k hranolkům, sendviče, burgery, sloppy joe a asijské omáčky. Kečup lze použít i jako polevu na pečené brambory se sýrem a slaninou a do chilli pro sladko-kyselý nádech.
V rámci diety je vhodné volit kečupy s co nejnižším obsahem cukru a kalorií. Kečup je univerzální omáčka, která dodá chuť mnoha jídlům bez ohrožení jejich struktury, pokud je dávkována s mírou.
Kečup má původ v Asii a jeho cesta do Evropy a Ameriky vedla k jeho světové popularizaci. První továrny na kečup vznikly ve Spojených státech v 19. století.
Nejlepší tipy na přípravu listových šneků
Připomínky: tento obsah má vzdělávací a informační charakter. Pochází z různých zdrojů a má za cíl podpořit informovanost o obsahu cukru v kečupu a jeho vlivu na výživu.