Pro jedny bílá kostka bez chuti, se kterou si neumí poradit, pro druhé skvělá surovina s všestranným využitím. Řeč je o tofu, potravině, jejíž využití se v Asii datuje ještě v dobách před našim letopočtem. V západním světě se však masivně rozšířilo až v posledních desítkách let s rostoucím zájmem o zdravou výživu a vegetariánství. Co je vlastně tofu? Jedná se o sójový “tvaroh” či “sýr”, vyráběný srážením sojového mléka (přesněji nápoje získaného ze sojových bobů) různými syřidly (mořská sůl nigari, vápenatými solemi, v domácích podmínkách třeba i citrónem). Přírodní tofu si kromě lehké příchuti po syřidle zachovává neutrální chuť. Pro svou schopnost pohltit chuť ostatních použitých ingrediencí se tak využívá ve slaných i sladkých jídlech a v rukou zkušeného kuchaře může nabývat široké palety podob a chutí.
Sója pochází z Asie a podle čínské tradice sójové boby patřily k pěti posvátným čínským plodinám už za císaře Šeng-Nunga, který je zmiňuje ve svém rukopise z r. 2838 př. n. l.. Jiní historici posouvají vstup sóji na scénu o něco později, ale od r. 300 př. Kr. je sója společně s prosem ve starých čínských písemnostech opakovaně zmiňována jako hlavní zemědělská plodina v severní Číně. V sedmém století se rozšířilo i do Japonska. Dnes patří k tradičním jídlům také ve Vietnamu, Koreji nebo Thajsku. Do Evropy se soja dostala až kolem 16. století, posléze se rozšířila i na severoamerický kontinent. Tofu samotné však zůstávalo takřka neznámé až do poloviny 20. století.
Příznivci racionální výživy zpopularizovali tofu pro vysoké procento kvalitních bílkovin (okolo 15 procent) s jedním nejpříznivějším aminokyselinových spekter mezi rostlinnými potravinami. Naopak obsahu nízké procento tuků (cca 2,5%) a sacharidů (mezi 6 - 7%) se stále častěji vyskytuje v redukčních jídelníčích i mezi zastánci dnes oblíbených nízkosacharidových diet. Zastoupeny jsou v něm také vitaminy skupiny B a minerální látky, jako je vápník, železo a hořčík.
Na českém trhu je k sehnání řada variant, kromě přírodní varianty natural je k dispozici také tofu uzené, česnekové, marinované, bylinkové, s mořskými řasami, chilli a mnoho dalších variant, včetně ofritovaných plátků, zvaných tofuburgery. Z natural tofu je však nejchutnější čerstvé tofu, které můžete (poměrně pracně) vyrobit doma (postup najdete na www.tofu.cz) nebo seženete ve vietnamských tržnicích s potravinami (rájem je pražská Sapa). Toto tzv. silken tofu je krémově jemné, tvarohové konzistence. Uchovává se ve vodě a je určeno k rychlé spotřebě. Doma jej můžete uskladnit na pár dní v lednici ve slaném nálevu, který je třeba každý den vyměnit.
Tofu můžeme nakrájet na plátky či kostičky a pak smažit na tuku, grilovat, udit nebo péct. Na pomazánky pak rozmačkat vidličkou nebo rozmašírovat v mixéru. Přírodní tofu naslano doporučuju namarinovat (základem je kvalitní sójová omáčka, olej a pak koření a bylinky podle toho, co z tofu chcete dále uvařit). Uzené či marinované tofu chutná dobře i dále neupravované, ale s hořčicí bude šmakovat lépe, když stráví pár minut na pánvi. Tofu je též možné připravit na sladko. Stačí jej rozmixovat se sladkým ovocem a vznikne chutný krém. Použít ho můžete také na veganský cheesecake. A když jej rozmixujete s vodou, dostanete zpět sójové mléko.
Jak vylepšit polévku smaženými nudlemi?
Smažené tofu na pánvi je jednoduché domácí jídlo oblíbené v čínských domácnostech, které obsahuje masité kousky tofu s křupavým povrchem a sladkokyselou omáčkou.
PRIMA TIP: Před přípravou na pánvi je důležité, abyste plátky tofu jemně osušili papírovými utěrkami. To pomůže zbavit tofu přebytečné vlhkosti. Obalení v kukuřičném škrobu a poté v rozšlehaném vejci pomůže dosáhnout efektního křupavého povrchu, zatímco střed zůstane křehký. S pevným nebo velmi pevným tofu se mnohem lépe manipuluje a výsledek je skvělý.