Třes je neúmyslný rytmický pohyb svalů, který může postihnout končetiny, trup, hlavu i hlasivky a odborně se nazývá tremor. Třes si lidé často spojují hlavně s nemocemi a považují ho za něco negativního. V tomto článku si proto ukážeme nejčastější důvody, proč se třes objevuje. Vysvětlíme si také, kdy jde o přirozenou reakci těla a kdy je naopak vhodné poradit se s lékařem.
Co je třes? Třes se může objevit i při různých stresových situacích - ať už jde o pozitivní stres (eustres), nebo negativní stres (dystres). Jde o fyziologický tremor, který se objeví po určité zátěži, prochladnutí, nedostatku spánku či při nadměrném příjmu kofeinu. Tento typ tremoru bývá mírný a obvykle rychle odezní.
Jiné stavy mohou souviset s přetížením organismu, dehydratací, nízkou hladinou krevního cukru (hypoglykémií) nebo nedostatkem minerálů jako hořčík či vápník. Svalové záškuby a fascikulace bývají např. po intenzivním cvičení, při dlouhém držení jedné polohy či při izometrických cvičeních. Rehabilitační lékař vysvětluje, že svaly se při překonávání zátěže aktivují postupně, a pokud je zátěž velká, dojde k synchronnímu střídání stahů a uvolnění, což může vyvolat třes.
Mezi další možné příčiny patří:
Ve videích lze vidět, jak jedinci mohou mít třes při různých fyziologických stavech či diagnozách, a jaké metody mohou sloužit k diagnostice a léčbě. Esenciální tremor je neurologický stav charakterizovaný nekontrolovatelným, rytmickým třesením, často v rukou, nohou, bradě či jazyku; bývá zmaten s Parkinsonovou nemocí, ale vyžaduje odlišný diagnostický a léčebný postup.
Co dělat, pokud si nejste jistí? Pokud se vyskytuje jen mírný a neomezující třes, často není důvod k obavám. Velký význam má sebereflexe a sledování situací - vedení příznakového deníku, aby bylo možné zjistit, co třes vyvolává, trvá a zda doprovází i další příznaky.
Ve většině případů je svalový třes neškodný a souvisí s únavou, stresem nebo nedostatkem minerálů. Pokud však doprovázejí potíže s dýcháním, závratě, zvracení nebo je člověk mdlý, je vhodné vyhledat lékaře. Při dlouhotrvajícím či intenzivním třesu, zvláště u starších osob, je důležité vyšetření na neurologické a další související stavy (např. parkinsonismus či poškození mozečku).
Esenciální tremor je nezřídka geneticky podmíněný a může být spojen s familiárním třesem. Léčba může zahrnovat beta-blokátory (např. propranolol), léky proti záchvatům, trankvilizéry, injekce botoxu, adaptivní nositelná zařízení a v některých případech hlubokou mozkovou stimulaci (DBS) či fokusovanou ultrazvukovou thalamotomii. Všechny uvedené postupy mají své indikace, výhody a rizika a jejich volba závisí na typu tremoru a paciente samotném.
Smíšená témata zahrnují i tremor jako symptom abstinenčních stavů (např. delirium tremens), mimovolné pohyby u dětí (některé bývají esenciálním tremorem, jiné jsou tiky), a fakt, že některé časté symptomy mohou maskovat závažnější neurologické poruchy.
Třes může mít široké spektrum příčin - od fyziologických a dočasných stavů až po závažné neurologické poruchy. Důležité je rozlišovat, kdy jde o přirozenou reakci těla, a kdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Esenciální tremor a další typy tremoru mají odlišné diagnostické postupy a možnosti léčby; volba terapie závisí na typu tremoru, frekvenci a závažnosti příznaků.